Dnes je středa 19. červen, svátek má Leoš.

Z našeho města
Menubox
Restbox

Na dobříšský hotel Heinz vzpomínal i první československý prezident

přidáno: 20. 01. 2019

Rodina Heinzových nejdříve vlastnila hotel Na Knížecí, poté se však přemístila do budovy čp. 37, která na dobříšském náměstí stojí dodnes a jejíž historie je velmi bohatá. Hotel Heinz totiž navštěvovaly i přední české osobnosti, a to především z politické sféry.

Již v dřívějším článku jsme zmínili rodinu Heinzových, která nejdříve pobývala v hostinci Na Knížecí, poté se však usídlila ve svém v domě čp. 37.

Dům čp. 37 v roce 1933

I tento dům čp. 37 měl dlouhou a zajímavou historii. V druhé polovině 17. století byl majitelem tohoto domu Jan Cecingar z Birnic. Roku 1654 Jan koupil v Dobříši grunt s čp. 9,  později čp. 37, tzv. Flečkovský od Sigmunda Saláta z Kromberka. Usedlost čp. 37 pak roku 1794 prodal jeho potomek František Xaver a od té doby se zde vystřídalo mnoho majitelů. Jeden z posledních, Josef Rosenfeld, prodal dům 5. října 1894 manželům Františku a Marii Heinzovým. Ti zde zřídili takzvanou „smíchovskou restauraci“, protože se zde čepovalo výhradně smíchovské pivo. Dne 10. března 1896 přesídlil z budovy okresního soudu (čp. 119 – stará radnice) místní berní úřad do 1. poschodí hotelu. Noví majitelé dům nákladně přestavěli, zřídili nové sklepy a hostinskou zahradu, kůlny a autogaráže. Místnosti hotelu byly vkusně upraveny moderním způsobem, zařízeny koupelnami, vodovodem a elektrickým osvětlením. Po vybudování železnice na Dobříš a postavení nádraží František Heinz zavedl dopravu omnibusem z nádraží do města. Ten dojížděl k jednotlivým vlakovým spojům.

I za 1. světové války se snažil vyhovět svým hostům. S důvěrou byl tento hotel vyhledáván kruhy pražského sokolského prostředí (dr. Scheiner a dr. Urban). Pražští hosté přinášeli zprávy o situaci na evropských bojištích, čímž podporovali české vlastenectví. Po válce se dostalo Heinzovu hotelu zvláštnímu vyznamenání, protože zde byl na svačině s celou svou rodinou první prezident T. G. Masaryk. Jezdilo sem i mnoho jiných významných hostů a hotel byl znám i v zahraničí. Dosvědčil to rodák z Dobříše, který byl za války v zajetí na Sicílii. Tam se sešel s Italem, který kdysi navštívil Čechy, přičemž byl v Praze, Příbrami a také v Dobříši. V tom se mu přiznal, že pochází z Dobříše a Ital mu ihned odpověděl, že rád vzpomíná „na znamenitý hotel, co tam našel U Heinzů“.

Vnitřní prostory hotelu Heinz

Následkem prudkého rozvoje automobilismu po světové válce sem jezdily přední pražské rodiny, zejména o nedělích a svátcích. Tím dospěl hotel vrcholu své činnosti. Velmi brzy i čeští politici nalezli cestu do tiché a klidné Dobříše, mimo jiné sem zavítal dr. Švehla, dr. Šrámek, dr. Rašín, dr. Kramář a jiní. Po převratu se tu scházela celá politická pětka. Hoteliér Heinz si tak získal neomezenou důvěru vůdčích osobností státu, které nikým a ničím neobtěžovány mohly se tu v klidu věnovat svým státním záležitostem. Také prezidentská volba se tu v roce 1927 projednávala a pro jednání poslanecké se zde připravovaly otázky. I pan prezident republiky a hlavně dr. Antonín Švehla rádi na Dobříš k Heinzovým dojížděli. Hoteliéra Františka Heinze velmi těšilo, že jeho poctivost, přímost a práce i na tak vysokých místech byla uznávána a odměňována velevzácnou pozorností. Byl znám významným osobnostem veřejného českého života a navštívit jeho hotel patřilo k dobrému tónu vysoké a diplomatické společnosti. Tak dosáhl hotel vrcholné slávy. František Heinz byl pravým vzorem dokonalého hoteliéra, ke každému hostu byl vlídný, zdvořilý a ochotný a takový museli být i zaměstnanci. Ve svých službách nestrpěl, aby byl někdo neochotný a netaktní. Jeho vrchní číšníci vždy u něho získali velkou všestrannou praxi a byli dobře vepsáni do vzpomínek hostů. Byl to například Jan Klinot, restauratér hostince „Na Růžku“, Matěj Olmer, majitel vedlejší restaurace a další. František Heinz poslední léta života trávil ve vile čp. 490 v Příbramské ulici zakoupené 26. srpna 1926, kde 15. října 1935 zemřel. Od roku 1927 vedli hotelovou a hostinskou živnost jeho dcera Otilie spolu se svým  manželem Ing. Adolfem Schartem, dlouholetým starostou města Dobříše. Dědic podniku JUDr Heinz bohužel v r. 1941 umírá na následky válečného zranění z 1. světové války a podnik tak natrvalo přechází na jeho sestru. Bohužel v roce 1942 byla Otilie z manželem a dvacetiletou dcerou Dagmar nacisty při heydrichiádě popravena.  Po té vedli hotel jejich příbuzní, ale po roce 1948 byl celý podnik znárodněn a byl začleněn pod podnik Restaurace a jídelny se sídlem v Dobříši. V letech 1965 – 66 byl hotel velkým nákladem restaurován a v letech 1969 – 70 byly upraveny jeho interiéry. Pro místní se stal v bývalém hotelu známý výčep „Vagón“, který vznikl na pravé straně budovy.

Budova v současnosti

Hotel byl po roce 1990 zprivatizován, ale stále nese jméno svého zakladatele Heinz. Novým majitelem byl nákladně rekonstruován, přičemž byla v pravé části zřízena provozovna Komerční banky, kde setrvala až do roku 2008. V objektu zadních dvorů byla zřízena nová hospoda a ve stodole vznikl nový taneční sál. Hotel zde byl provozován až do roku 2007, od té doby je v rekonstrukci. V Současnosti již funguje opět jako hotel nebo spíše částečně jako ubytovna. V přízemí se nachází herna a bar, v patře hotel, navíc zde byla dokončena pasáž, kde jsou další obchody a hospoda. Bohužel restaurace, která by navázala na tradici vyhlášeného pohostinství se zde nenachází.   

autor článku: Petr Kadlec