Dnes je neděle 20. říjen, svátek má Vendelín,
je Mezinárodní den kuchařů.

zamekdobris.cz/cs/

Klára Jandová a rozhovor o 15. letech s Aerobik studiem Orel Dobříš

přidáno: 09. 09. 2019

Blahopřejeme! Aerobik studio Orel Dobříš slaví 15. let a my přinášíme rozhovor se zakladatelkou Mgr. Klárou Jandovou o tom, jaké to bylo, jaké to je a jak to bude…

Je to tak… Letošní září otevřelo Aerobik studio Orel Dobříš již 16. sezónu. Za tu dobu zde cvičily tisíce dětí, vychovali tady stovky závodnic a zorganizovali nesčetně akcí s pohybovým i kulturním programem.

Aerobik studio Orel Dobříš patří mezi nejaktivnější organizace v našem městě. Svou každodenní činností pomáhá zaplnit volný čas mnoha dětem i dospělým díky bohaté nabídce cvičení. Zároveň se ale vždy zapojovalo a zapojuje do veřejných akcí, spolupracuje, tvoří a pořádá další programy i mimo své tělocvičny a zdi orlovny. Jen málokde jsou tak aktivní, jako zrovna tady… a možná právě proto v těchto dnech slaví 15. let úspěšného fungování a stále drží laťku v oblasti nabídky sportovních a volnočasových služeb hodně vysoko.

Jak to tedy před 15. lety začalo?

Možná si někteří pamatují, ještě budovu orlovny jako školu, možná si pamatují následně tělocvičnu s linem a pódiem nad nímž visela vlajka jednoty a dřevěný kříž. A právě tehdy do těchto prostor vchází Klára, jako zájemkyně o pronájem prostor ke cvičení pro veřejnost…

Ano, bylo to přesně tak. Tenkrát jsem ještě naplno závodila v aerobiku a předcvičovala v Praze. Kamarádky z Dobříše mě přemlouvaly, ať začnu cvičit i tady. Já tu ale nikoho neznala a tak jsem je poprosila, jestli by o něčem nevěděli. Hned druhý den už mi Hedvika Kloudová, která je do dneška naší lektorkou volala, že existuje nějaký nevyužitý prostor právě v orlovně. Sešla jsem se s devadesátiletým starostou Petrem Vitáskem, který se zasloužil o to, že byla budova po revoluci zpět Orlu navrácena, ale už neměl energii na to ruch v ní obnovit.

Pod tvým působením se pomalu začala měnit i samotná budova orlovny. Jak se tohle povedlo?

Začátky nebyly jednoduché. Budovu nikdo desítky let neopravoval. Na podlaze ve velkém sále bylo již zmíněné lino položené téměř na hlíně a ne zcela funkční akumulačky. Studená voda a špatná kanalizace, záchody se neustále ucpávaly. Když jsme cvičili v zimě, teplota byla sotva 15 stupňů a my se museli hodně hýbat, abychom se zahřáli. A když jsme se zahřáli, pára se vysrážela a nám to začalo klouzat, tak jsme museli jít posilovat na zem. Dnes už na to jen s úsměvem vzpomínám. Ale to nadšení ze cvičení způsobilo, že nás bylo stále víc a tak se členská základna rozrůstala a my jsme se tenkrát asi z 10 členů stali pátou největší orlovnou s členskou základnou. Celkem jich je v republice téměř 300. Podařilo se nám získat nějaké dotace, ze kterých se postupně budova dávala dohromady až do současné podoby, někdy jsme museli investovat vlastní prostředky. Začali jsme doslova od podlahy.

Jak dlouho jsi tady cvičila sama a kdo se k tobě přidal jako první?

První rok jsem cvičila sama pouze od středy do pátku lekce pro dospělé a dětské kurzy od 4 let. Myslím, že hned následující rok se přidala právě Hedvika, která si na můj popud udělala cvičitelský kurz a Linda Nechybová (dnes již Sevaldová), která mi začala pomáhat s dětmi. A pak už se to nabalovalo a již několik let se počet ustálil asi 18 lektorů a trenérů. Někteří jsou zaměřeni pouze na dospělé a někteří zase na děti. A pak jich je několik, kteří zvládají oboje.

Vést tolik lidí není snadné ani pro zkušené manažery, jak to zvládáš ty? Řekněme si otevřeně, že tak jako v životě i v práci je to jednou nahoře a jednou dole. A  jednou se dokonce proslýchalo, že se orlovna rozpadá…

Dobříš není velké město a trvalo mi docela dlouho než jsem si zvykla na to, že všichni o vás ví víc, než vy sama. Dnes už se na všechny ty „zaručené informace“ umím dívat s nadhledem. Orlovna se nikdy nerozpadala, jen je to přirozený vývoj, někdo odejde, někdo přijde, tak jako všude jinde v průběhu celého života. Ani já tu nemusím být navždy a věřím, že se v orlovně dál bude cvičit. Řekla bych, že po tolika letech jsem už i já zkušený manažer, který musí být i tak trochu psycholog. Snadné to vždycky není, ale tu práci jsem si vysnila, moc mě to baví a tak si nemám proč stěžovat.

Přibliž nám trochu, co všechno vlastně obnáší tvá práce. Objednáváš si některé služby a platíš externím dodavatelům nebo si děláš vše sama?

Ze začátku jsem si musela dělat vše úplně sama - účetnictví, úklid, grafiku a jiné. Nebyly na to finance a vůbec není špatné, když si ty profese sami vyzkoušíte. O to víc pak dovedete ocenit práci ostatních, kteří vám pomáhají a spoustu se toho naučíte. Pak už to nešlo. Na určitou práci je nutné přizvat i odborníky. Dnes už jsme takový malý tým, kde každý má své místo a funkci. Lektoři cvičí a pomáhají na akcích mimo orlovnu,  Denisa Havlíčková, která je mou spolupracovnicí již 10 let se stará o dětské kurzy a akce, které pořádáme, Kamila Paulová má na starost propagaci a sociální sítě. Pak máme recepční, paní na úklid prostor a já to vše zastřešuji, dávám dohromady a snažím se aby vše fungovalo jak má.

Jak vnímáš těch 15. let ty? Co ti přinesly a co ti taky vzaly? Respektive, co pro tebe vlastně dneska Aerobik studio Orel znamená?

Asi to bude znít jako klišé, ale je to taková moje druhá rodina. V životě zažíváte různé vzestupy a pády, a tak je moc příjemné, když máte místo, kde je vám vždycky dobře. Trávím zde spoustu času, ale nevnímám to jako práci, kam se musí. Když se ohlédnu, je za námi veliký kus práce a jsem na to pyšná. Ale na druhou stranu je pořád co zlepšovat, budova se neustále musí opravovat, nemůžeme se zastavit, máme spoustu plánů.

Každoročně přicházíš se svým týmem s novinkami v rozvrhu. Kde berete inspiraci pro nové lekce?

I na poli fitness jsou nové trendy, které je potřeba sledovat. V tomto prostředí se pohybuji již 26 let a tak se lépe orientuji. Často jsou to totiž jen marketingové taháky. I ta nejmodernější a sebelepší cvičební pomůcka vám nepomůže k vysněné kondici a postavě, je to jen na vás a na pravidelnosti pohybu. A tak jsem zastáncem klasiky, zejména cvičení s vlastním tělem. Občas se však něco povede - např. závěsný systém TRX, který používali vojáci nebo skupinová lekce PUMP BODY, kde se používá velká nakládací činka, kterou procvičíte celé tělo. S novinkami přicházejí i lektoři, kteří se pravidelně a neustále vzdělávají a vždy se pro něco nadchnou a pokud zhodnotíme, že je to dobré, tak jdeme do toho. Protože cvičení vás také musí bavit a tak je pestrost důležitá.

Aerobik studio Orel Dobříš ale dávno není jen o cvičení v tělocvičnách. Účastníte se závodů, pomáháte na veřejných akcích s programem, spolupracujete na jiných projektech, organizujete víkendy, příměstské tábory, soustředění, ale i ples a další úžasné akce.

Kde berete nápady a jak to vše zvládáte organizovat?

Jak jsem již odpovídala v předchozích odstavcích. Jsme takový sehraný tým a vymýšlíme a organizujeme jen ty akce, které nás baví a pak to jde skoro samo. Někdy se nám to nahromadí, že nemáme žádné volné víkendy a máme toho plné kecky, ale když pak třeba děti ze závodů přivezou medaili nebo se akce vydaří, zase nás to nabije dál.

Kláro, ty sama pocházíš z Prahy, ale na Dobříši už dnes bydlíš a dokonce zde vychováváš i své dvě dcery. Jak vnímáš Dobříš, jako místo pro život a podnikání?

Já jsem tu moc spokojená a bydlím tu ráda. Jen bych si přála, aby obyvatelé víc táhli za jeden provaz a ne se vzájemně kritizovali. Z mého pohledu mi tu chybí nějaký park, kde by se dalo sportovat, učit děti na kole, jezdit na kolečkových bruslích nebo jen tak relaxovat.

Máš nějaký plán do dalších let, jak studio udržet stále mezi top organizacemi v regionu? A máš nějaký sen ohledně Aerobik studia Orel Dobříš, který by sis přála splnit?

Plán je jednoduchý, dělat vše dál poctivě a s nadšením a věřím, že to návštěvníci ocení. Snů mám několik, dokončíme jednu věc a už přemýšlím nad další. Ale ty si s dovolením nechám zatím pro sebe.

autor článku: Denisa Havlíčková a Klára Jandová