Dnes je sobota 19. září, svátek má Zita.

Rozhovory

Velký příběh obyčejné Petry z Čími: Zachraňuje zvířata a dává jim domov

přidáno: 05. 04. 2020

Kdo je Petra? Na první pohled prachobyčejná ženská, žijící v malé vesničce jménem Čím na Dobříšsku, která miluje zvířata. Po pár minutách s ní však najednou začnete vnímat holku, která vás svým příběhem naprosto uzemní. Nad její skromností a vděčností za každého, kdo jí a zvířatům, které zachraňuje, chce pomoci, vám jen spadne brada.

Petra má obrovské srdce plné lásky, kterou dnes kromě svých dcer a přítele věnuje hlavně koním a dalším zvířatům. Její příběh je fascinující…

Od malička milovala zvířata a snila o tom, že bude jezdit jako žokej. Vystudovala Střední školu dostihového sportu ve Velké Chuchli, ale její sen pak rázem odešel s úrazem. To jí ovšem nezlomilo a lásku ke koním nevzalo. V roce 2012 si pořídila svou první kobylku. Milovanou Pintu. V roce 2018 však přišla další rána, která jí Pintu vzala. Přišla o ní, jen kvůli lidské hlouposti, protože i přes zákaz nakrmili kolemjdoucí Pintu v ohradě něčím, co jí ucpalo jícen, a přivolaný veterinář jí ani po dvou hodinách zachraňování nedovedl pomoci…

Právě tato událost však Petru přivedla ke spontánnímu založení spolku na ochranu nejen koní. Petra totiž jako opravdová milovnice zvířat touží po světě, kde by se lidé chovali ke zvířatům, i sami k sobě, s láskou a respektem.

Pinta – druhá šance je spolek, který pomáhá týraným a opuštěným zvířatům…

„S Pintou to začalo úplně nenápadně. K původně jednomu koni, psovi a kočce, postupně přibývala další zvířata. Některá byla zdravá, jiná nemocná. Už odmalička jsem domů tahala všechna možná zvířata, nakrmila je, uzdravila a pak se jim snažila najít domov, kde jim bude dobře. Ve vesnici mi říkali „zvířecí máma“, a já to tak vlastně dělám do dnes,“ odpovídá mi na otázku, jak se vlastně k zachraňování zvířat Petra dostala.

Už více jek sedm let totiž pečuje o zvířata a vždycky to dělala úplně zadarmo, jako koníček. Nekoukala na to, kolik jí stojí jídlo, pití a léčení. V jejím úsilí ji chápala vlastně jen rodina, která jí nakonec také podpořila v založení spolku. Zvířat totiž postupně přibývalo, náklady se zvyšovaly, a do toho se Petře narodilo miminko.

Petro, kdy jsi tedy spolek založila? A co bylo na začátku nejtěžší?

 „Spolek byl založen v březnu 2019, takže je to teď rok, co funguji oficiálně. Jeho založení stálo hlavně pevné nervy. Administrativa okolo toho všeho pro mě byla doslova peklo,“ přiznává dnes Petra, a je vděčná, že to vše nakonec za pomoci právničky a své rodiny zvládla.

„Od začátku spolupracuji s právničkou, která mi pomohla založit spolek, transparentní účet i zformulovat adopční smlouvu a další potřebné papíry. Vždycky jí řeknu, co chci a ona mi to skvěle připraví. Samozřejmě jsme před zahájením provozu byli také podrobeni kontrole Krajské veterinární správy, ale s pracovníky už se dobře znám a vím, jak a co má být pro zvířata zajištěné, byla to tedy jen formalita.“

Je zachraňování a péče o zvířata to, co tě živí?

„Neee, to je jen moje láska, koníček a bokovka k mateřské,“ směje se Petra.

Popiš nám, jak spolek funguje?

„Když je někde týrané zvíře nebo je někdo, kdo zvíře nezvládá, je tady náš spolek. Stačí nám zavolat a my se pak na zvíře jedeme podívat. Někdy nám ho rovnou přivezou sem. Bereme si všechna zvířátka kromě psů. Ty mám své vlastní, ale jinak máme kočky, papoušky, králíčky, kozy, poníky, koně a další,“ začíná Petra své povídání o fungování spolku.

„V první chvíli není potřeba veterinář a důležité je mít jen vyšetření krve na převoz, abychom věděli, že si mezi ostatní zvířata nezaneseme nějakou nemoc. Bereme si zvíře v jakémkoli stavu,“ popisuje Petra první kroky při získání zvířete, které potřebuje pomoc.

„Pak jde zvíře v podstatě na samotku, zavolá se veterinář a stanoví se léčba. Jakmile se dá zvíře do kupy a je zdravé, rozhodneme, jestli u nás zůstane nebo půjde k adopci.“

Jak je to tedy s financováním a hrazením nákladů za péči o zvířata?

„Všechno je hrazeno z transparentního účtu spolku. Sem lidé přispívají, a my jsme samozřejmě rádi za jakékoli finanční prostředky, protože náklady na jídlo, veterináře nebo kováře jsou vysoké. Pokud mám nějaké volné peníze, tak je taky vkládám na účet a často hradím třeba seno z vlastních prostředků. “

Jak probíhá proces s umístěním zvířete do nového domova potom, co ho vyléčíte?

„Uzdravené zvíře, které jde k adopci, nafotíme a nabídneme přes naše webové stránky a facebookový profil. Zájemce, který se nám ozve, samozřejmě projde naší kontrolou, stejně jako místo, kde bude zvíře žít. Pokud je vše v pořádku, podepíšeme tzv. adopční smlouvu, kterou máme sestavenou od právničky,“ říká Petra a dodává, že letos má v plánu začít jezdit také na ohlášené kontroly k novým majitelům adoptovaných zvířat.

Pokud by Petra na kontrolách zjistila, že jsou zvířata ve špatném stavu, má právo na základě doporučení veterináře zvíře novému majiteli odebrat a uložit pokutu až do výše 30 000 Kč.

Petro, máš přehled, kolik zvířat už vám prošlo rukama?

„Ty jo… tak to nemám. Za loňský rok se povedlo umístit všechny mini kozy, které jsme tu měli, asi osm koní… už je toho dost. Je tady i spousta zvířat, které nedáme, jako kočky, papoušky, ale i koně. Ty nám tu zůstanou na dožití.“

Stalo se vám, že by se nějaké zvíře nepovedlo zachránit?

„Zatím ne, a doufám, že se to ani nestane. Někdy jsou to opravu ošklivé případy, ale povedlo se nám je zachránit zatím vždycky.“

Jakou má spolek kapacitu?

„Pro koně máme v tuto chvíli 10 míst, ale jakmile se nám podaří zpevnit plochy na výběhy, budeme mít místo až pro 15 koní. Jinak je tu místo pro kočky, papoušky, králíčky, kozy a další zvířata a myslím, že tady máme prostory dostatečné, a vždy se budeme snažit pro zvířata místo najít.“

Jak je to tedy s finančními prostředky? Zvládáte vše hradit z transparentního účtu?

„Musím říct, že zatím se téměř vše vede hradit opravdu z finančních prostředků od dárců na transparentním účtu nebo z našich vlastních,“ říká s díky Petra a dodává, že se i sami snaží získávat potřebné peníze pro zvířata.

„Každou pomoc od lidí se snažíme využít. Spoustu věcí dostáváme, třeba jako krmivo nebo nějaké vybavení pro zvířata. To co nespotřebujeme, nevyužijeme nebo už nepotřebujeme tak nafotím a dávám do aukce nebo přímo na prodej. Nikdy si neberu žádné peníze v hotovosti nebo na svůj osobní účet, ale vše jde rovnou na ten transparentní,“ říká Petra, která má tak jistotu, že je vše hlídané. Ze svého hradí v tomto případě poštovné.

Proč to ta holka dělá? Proč se na tu dřinu nevykašle? Proč za vydělané a ušetřené peníze nejede raději na dovolenou nebo si nekoupí auto?

Každý jiný by se v její situaci rozhodl, že to stačilo. Teď má dvě dcery a jednu opravdu ještě malou rodinu, a potřebuje se starat taky o sebe, udělat si něčím radost. Její odpověď na tuhle otázku je ale jasná:

„Když to děláš srdcem, děláš to správně a dává ti to obrovskou radost. A taky pro to, protože kdo jiný těm zvířatům pomůže?“

Spolek Pinta – druhá šance má dveře otevřené nejen zvířatům…

Dojeďte na kafe a přiložte ruku k dílu. Můžete vzít do ruky lopatu, hrábě nebo vidle a trochu si u koní protáhnout svaly. Vzít zvířata ven, užít si procházku v sedle na určitých koních nebo se s nimi jen pomazlit. Máte to daleko nebo vám to časové vytížení nedovolí, ale přesto byste chtěli Petře pomoci? Můžete…

Krmivo nebo další věci pro zvířata lze poslat poštou na adresu spolku. Pokud chcete pomoci finančně, můžete Petru v jejím snažení podpořit zasláním peněz na transparentní účet: 5569855399/0800.

Petra je prostě jedinečný člověk v dnešním světě… ostatně, co vám budu vyprávět. Až budete moct, jeďte, vezměte děti a navštivte ji. Dejte si s ní kafe a přesvědčte se sami. Má toho hodně, ale nikdy vás neodmítne a nikdy ji neuslyšíte si stěžovat.

Petra má jasnou vizi, dělá vše poctivě, víc než výborně a s obrovskou láskou. Taky proto přispějeme svou malou troškou do mlýna, a jednou za čas vám budeme přinášet příběhy zvířat a další novinky ze spolku Pinta – druhá šance. Věřte, že se máte na co těšit…

Pinta – druhá šance, spolek pro týraná a opuštěná zvířata

„Jsme tu pro zvířata, pro která by byl život jen utrpením. Pomáháme nejen koním.“

autor článku: rozhovor: Denisa Havlíčková, foto: Michal Čeleda