Dobříšsko aktuálně - váš informační náskok

Nezaměnitelný hluboký a příjemný hlas, ať už zpovídá umělce nebo politika. Nedaleko Dobříše, ve vesničce Malý Chlumec, žije jeden z našich nejznámějších rozhlasových moderátorů, pan Vladimír Kroc, který 14. února moderuje slavnostní večer na zámku Dobříš.

Pane Kroci, kde se vzala myšlenka uspořádat soutěž a následně vyhlásit Ceny Hanzelky a Zikmunda?

Vlastně ve chvíli, kdy jsme se spoluautory Petrem Horkým a Miroslavem Náplavou přebírali Cenu Miroslava Ivanova za knihu „Století Miroslava Zikmunda“. Tehdy jsem si uvědomil, že u nás chybí podobná anketa nebo soutěž, která by byla zaměřena na cestopisy. Při setkání s Miroslavem Zikmundem ve Zlíně jsme to nadhodili a on souhlasil pod podmínkou, že se ocenění nebude jmenovat Cena Miroslava Zikmunda, jak jsem původně navrhoval, ale Cena Hanzelky a Zikmunda. A k nápadu spojit vyhlášení prvního ročníku se stými narozeninami legendárního cestovatele už byl jen krůček.

Vladimír Kroc a Miroslav Zikmund

Proč padla volba právě na náš dobříšský zámek?

Jednak to mám kousek… Ne, vážně, když se Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund vrátili po více než třech letech z jejich první cesty do Afriky, Jižní a Střední Ameriky, bydleli v malinkaté garsonce v Praze v Římské. Neměli kde psát a rozložit stohy materiálů z cest. Nakonec svoje první knihy tvořili na tehdejším zámku spisovatelů v Dobříši a měli na tu dobu spoustu vzpomínek.

Na co se mohou diváci a posluchači Radiožurnálu těšit?

Na zajímavý program, příběhy, osobnosti. Mezi nominovanými autory jsou namátkou Pavla Jazairiová, Miloslav Stingl, Ladislav Zibura, Dominika Gawliczková, Jan Révai, Pavel Liška nebo Jiří Kolbaba. V porotách osobnosti jako spisovatel Josef Formánek, spisovatelka Milena Holcová, můj někdejší rozhlasový kolega Petr Voldán, bývalý zpravodaj v Londýně, herec Divadla Járy Cimrmana a fotograf Petr Brukner nebo fotograf, spisovatel a novinář Jan Rybář. A hlavně zahrají a zazpívají manželé Tamara a Tomáš Klusovi, Ivan Hlas Trio a exotický bubenický soubor Miloše Vacíka Tam tam batucada.

Jak moc složité je takový přímý přenos zorganizovat?

Mnohem víc, než jsme si na začátku představovali. Šli jsme do toho bez předchozích zkušeností s podobnou akcí. Velkou výhodou je, že se většině oslovených partnerů akce líbí a často nám dveře otevírá právě jméno Miroslava Zikmunda. Lidé zkrátka mají H+Z stále rádi.

Jste velmi vytíženým rozhlasovým moderátorem, zajímalo by nás, jak dlouho dopředu znáte své hosty a jestli vás ještě dokáží překvapit?

Mám překvapení rád a miluju improvizaci. Doufám tedy, že svým způsobem mě překvapí každý host a v dobrém se snažím překvapit - ne zaskočit - já jeho. Těší mě, když cítím, že ho rozhovor baví, že ho moje otázky zaujaly, že si chce povídat. Je to jakási alchymie, většinou naštěstí funguje, někdy se ale stane, že se míjíme, „nesedneme“ si navzájem, pak to bývá dřina. Hosty domlouvám obvykle týdny dopředu, ale někdy to může být i ze dne na den. Zkrátka moje práce je permanentní dobrodružství.

Vladimír Kroc v Sydney

Máte nějakého „snového“ hosta, o kterého byste velmi stál?

Už asi ne. Kdysi jsem snil o tom, že udělám rozhovor s Milanem Kunderou. Někde jsem se s tím svěřil a vyšel článek „Kroc touží po Kunderovi!“ Doufám, že se to k němu nedostalo.

Co vás jako první napadne, když se řekne: Malý Chlumec?

Domov

14. únor je vnímán spíše v kontextu zručně importovaného valentinského svátku zamilovaných… taky podléháte a kupujete květiny a čokoládu? Nebo ctíte 1. Máj, lásky čas?

Jsme zpátky u překvapení. Svatý Valentýn mi připadá podobně prázdný jako Silvestr, ať si slaví každý, co chce a kdy chce. Osobně ale nesnáším uniformitu, stádnost. Proto raději nosím kytky nebo dárky či chystám překvapení nezávisle na jakýchkoli datech. A láska nemá být okázalá… nebo ano?

Děkujeme za rozhovor a těšíme se na vás 14. února na dobříšském zámku.

Natáčení na Novém Zélandu