Dnes je čtvrtek 28. březen, svátek má Soňa,
je Den učitelů v ČR.

dobrisskoaktualne.cz/nas-region/kulturni-zpravy

Ředitelka Trnky o distanční výuce: Není to komplikace, je to příležitost

přidáno: 07. 12. 2020

Od poloviny října byly školy opět uzavřené, teď se pomalu vrací k prezenční výuce. Jak se s její distanční formou vyrovnávaly, co je na dálku možné a co ne? Co jim dala a vzala online výuka? Na to jsme se zeptali ředitelky dobříšské Základní školy Trnka Jany Derflové.

Jak jste byli v Trnce na znovuzavedení distanční výuky připraveni?

Nedá se říct, že by nás plošné uzavření škol nějak výrazně zaskočilo. Tato možnost visela ve vzduchu už od začátku školního roku a ve chvíli, kdy vláda nařídila tzv. “střídavou výuku” na druhém stupni, bylo celkem jasné, že uzavření školy je jen otázkou času.

I proto se naši pedagogové i žáci předem na tuto eventualitu připravovali, přestože jsme až do poslední chvíle doufali, že k úplnému zavření škol nedojde. A to nejen kvůli žákům a učitelům, jejichž vzájemné setkávání považuji za skutečně nenahraditelné, tak i kvůli rodičům, jimž distanční výuka komplikovala situaci nejvíce. A přestože jsme se snažili naše žáky a žákyně vést zavčas k co největší soběstačnosti, je jasné, že u některých z nich je z různých důvodů (např. věku) dopomoc rodičů nezbytná. S nově uzákoněnou povinností se distanční výuky účastnit tak tato výrazně zasáhla, troufám si říct, do života úplně všech rodin.

Jaké nástroje v distanční výuce jste využívali?

Už na jaře a nyní znovu na podzim jsme se snažili zjistit, jaké podmínky ke vzdálené výuce rodiny našich žáků mají a tomu uzpůsobit formu výuky. Nejlépe nám z toho vycházela online výuka za podmínky, že jsme se pokusili sladit distanční rozvrh všech tříd tak, aby se online hodiny různých ročníků co nejméně křížily, protože máme ve škole hodně sourozenců. Některým rodinám jsme zapůjčili počítačové vybavení.

Co se týče konkrétních nástrojů, tak už od jara jsme využívali všemožné Google aplikace, zejména nástroj Učebna, kde měli žáci pravidelná zadání a aplikaci Meet k online setkáním s učiteli. Další nástroje pak záležely na jednotlivých učitelích, šlo o různé kvízy, hry, prezentace, videa a další. Každopádně jsme se snažili, aby výuka byla pro naše žáky smysluplná, efektivní a pokud možno i atraktivní svou formou i obsahem.

Kde vaši pedagogové čerpali inspiraci?

Musím říct, že naše učitelky a učitelé vzali distanční výuku skutečně jako výzvu a velkou příležitost. Sama jsem byla místy až dojatá, jak to náš pedagogický sbor stmelilo - jak si učitelé vzájemně doporučovali nástroje, které se jim osvědčily a které děti tím pádem už umí ovládat, jak si vzájemně poskytovali “zaškolení” v jejich používání a také podporu ve chvílích, kdy nešlo vše úplně podle plánu. Na pravidelných online poradách jsme vše sdíleli a dělalo mi opravdu velkou radost vidět, jak pedagogové díky svému vlastnímu zájmu a motivaci pedagogicky a osobnostně rostou. To vše za nemalou daň na jejich rodinném a osobním životě. Museli jsme jako vedení důrazně doporučit dodržování hesla “víkend patří rodině”, protože online forma výuky s sebou bohužel nese tu neřest, že se od ní velmi těžko odpojuje.

A jak se dařilo v distanční výuce vašim žákům a jejich rodičům? Muselo to pro ně být těžké. Máte od nich nějakou zprávu?

My jsme se od začátku snažili a doufám, že se nám to po celou dobu distanční výuky dařilo, s dětmi i s jejich rodiči co nejvíce komunikovat. My nemůžeme vědět, co se děje za tou obrazovkou. Můžeme to tušit nebo se domnívat, ale není nad otevřenou komunikaci. Takže pokud jsme měli dojem, že dítě může mít s plněním úkolů nějaké potíže, pokoušeli jsme se zjišťovat, co je to za překážku a pomoci mu ji překonat. To se týkalo hlavně žáků na druhém stupni. U těch menších se samozřejmě museli hodně zapojovat rodiče, tam to jinak nešlo. Přesto jsme se snažili množství úkolů a online setkání vybalancovat tak, aby to rodiny zatěžovalo co nejméně. Úplně se vše ošetřit nedá, situace každé z rodin je unikátní a jiná.

Co jste na online výuce vnímali jako nejtěžší?

No, já jsem si už v srpnovém přípravném týdnu dělala legraci, že nejdůležitější je trénink flexibility. To jsem ještě netušila, jak prorocké prohlášení to bylo. Určitě nejtěžší k přizpůsobení byla v rychlém sledu vydávaná vládní opatření. Distanční výuka trvala čtyři týdny a sotva jsme si na “nový normál” zvykli, přišly další nové změny, na jejichž zavedení jsme měli opět minimum času. A rychle se přizpůsobit musí děti, učitelé i rodiče. To vše s nejistotou, jak dlouho různá opatření budou trvat. Já mám ráda výzvy a ráda řeším krize, ale v tuto chvíli bych řekla, že už bych uvítala i chvilku oddechu.

Co si z distanční výuky můžete vzít do budoucna, co vám přinesla a vzala?

Určitě řadu praktických věcí jako různé interaktivní nástroje můžeme jako škola využít i v prezenční výuce. Stoprocentně se také urychlila řada inovací ve vzdělávání a jejich zavádění obecně. Na to bychom jinak pravděpodobně další roky čekali. Mně osobně přinesla poznání, že se na svůj tým mohu opravdu spolehnout a že těžké časy přinášejí pevnější a upřímnější vztahy. Dětem snad přinesla zdokonalení v organizaci práce a poznání, že bez kamarádů to není úplně ono. A jejich rodičům? To by museli říct sami, ale doufám, že i něco pozitivního. A co nám vzala? Asi úplně všem spoustu energie, nervů, spánku a času. Přesto věříme, že to vše má smysl a vložená investice se tisícinásobně vrátí.

Základní škola Trnka

 

autor článku: redakce DA